Psychologie a bolest

PhDr. Jaroslava Raudenská, Ph.D.
klinická psycholožka

PhDr. Alena Javůrková, Ph.D.
klinická neuropsycholožka

Psychologie a léčba bolesti – úvodní slovo

Bolest je jedním z nejčastějších problémů, kvůli kterým lidé vyhledávají lékařskou pomoc. Je to nepříjemný smyslový, ale i emocionální pocit a je spojený se skutečným nebo potenciálním poškozením tkáně (můžeme anticipovat, neboli předvídat, že například nějaký pohyb vyvolá bolest). Bolest je vždy subjektivní záležitost, každý ji cítí jinak a jinak popisuje. Je v různé míře a individuálně u každého jedince ovlivněna biologickými, psychologickými, sociálními a spirituálními faktory. Prostřednictvím svých životních zkušeností se jednotlivci učí bolest zpracovávat a zvládat. Bolest sice varuje před nebezpečím, ale chronická bolest může mít nepříznivé účinky na fungování jedince a sociální a psychickou pohodu. Slovní popis bolesti je pouze jedním z několika možných vyjádření; neschopnost komunikovat o bolesti a její intenzitě u starých lidí a malých dětí, kteří nemohou nebo neumí mluvit - nevylučuje možnost, že zažívají bolest.

Psychologie bolesti se zabývá psychologickými a behaviorálními procesy u chronické bolesti a zahrnuje její léčbu psychoterapií. Klinická psychologie bolesti široce spadá do lékařské psychologie, protože bolest může vést k úzkosti, strachu, smutku a i sebevražedným myšlenkám, je tedy důležité, aby bolest byla léčena.

A protože při vzniku, udržování a výskytu bolesti hrají roli nejen somatické, spirituální/religiózní, sociální, ale i psychologické faktory, je psychoterapie bolesti součástí celostní (multioborové) léčby bolesti. U každého pacienta bude v medicínském prostředí kladen důraz na ty faktory, které bolest pomáhají udržovat. Od toho je tedy tým léčby bolesti, který zahrnuje nejen lékaře - algeziology, ale také klinické psychology a psychoterapeuty, sociální pracovníky, fyzioterapeuty a další.

Již jsme si řekli, že problémy související s duševním zdravím mohou vzniknout jako reakce na bolest, nebo mohou ale již existovat před jejím vznikem a zhoršovat se v průběhu bolesti, zejména bolesti chronické, tj. té, co trvá déle než 3 měsíce.

Psychologie bolesti si klade za cíl zlepšit kvalitu života jedince trpícího bolestí, neklade si za cíl odstranit bolest. Úkolem klinického psychologa a psychoterapeuta v léčbě bolesti je pracovat s problémy duševního zdraví, které jsou součástí zážitku bolesti u pacienta a pomáhat mu zvládat stres a nepohodu a snižovat negativní dopad, který má bolest na jeho život.

Psychoterapie je léčba slovem a dalšími neverbálními prostředky. Psychoterapeut si s pacientem povídá. To, co se ale pacient naučí z psychoterapeutických sezení, se může stát užitečnými nástrojem při budoucích potížích souvisejících s chronickou bolestí, zraněním nebo chirurgickými či jinými invazivními zákroky. Psychoterapie také pracuje například s tím, aby pacient lépe porozuměl užívání léků proti bolesti, nebo aby silné léky na bolest, tzv. opioidy, pacienti neužívali nad rámec předepsání od lékaře. Cílem psychoterapie je snížit bolest skrze snížení emočních problémů, zvýšit spokojenost v životě, umět lépe zvládat stres.

Prevence bolesti je z medicínského pohledu důležitá a určitě souvisí se zdravým životním stylem, zdravým stravováním, pohybem a relaxací a nalezením balance mezi prací a zájmy. Preventivním faktorem je také léčit akutní bolest, aby se z ní nevyklubala bolest chronická, tedy ta, která trvá déle než 3 měsíce, a je problémem veřejného zdraví, protože její léčba je obtížná a nákladná.