AKUPUNKTURA
Akupunktura (z latinského acus = jehla a pungere = píchat nebo čínského čen = kov, jehla a tiou = teplo, oheň) je prastarou prevetivní, diagnostickou a léčebnou metodou. Dlouho se předpokládalo, že pochází z Číny, dnes se spíše přikláníme k tvrzení, že docházelo k paralelnímu vývoji akupunktury na euroasijském území. Jedním z předpokladů tohoto tvrzení byl i nález „ledového muže“ Oetzi, který zemřel před 5300 lety na území dnešního Tyrolska, na jehož těle se našla tetováž odpovídající akupunkturním bodům. Při následném zkoumání patologicko - anatomického stavu mumie vytetované akupunkturní body odpovídaly předpokládným zdravotním problémům „ledového muže“. Nejstarší z dosud nalezených jehel (vyrobených z kostí) jsou datovány do doby před 7 tisíci lety. První písemné zmínky jsou pak přisuzovány čínskému spisu Vnitřní kniha Žlutého císaře, která se datuje do období 2.-1. století před n.l. Podstatný rozmach prožívá akupunktura až ve 20.století, kdy je podrobena také západně - vědeckému zkoumání mechanismů účinku a efektivity.
V české republice se o rozvoj akupunktury zasloužili především Kajdoš a Růžička, později Barešová, Fiala. V roce 1997 byla akupunktura uznána vědeckou radou ČLK za funkční odbornost a v současné době je Česká lékařská akupunkturistická společnost šedesátou z odborných společností ČLS JEP.
Akupunktura je jen jednou ze součástí tradiční čínské (dálněvýchodní) medicíny, kde je využívána spolu s masážemi, dechovými a pohybovými cvičeními, dietetickými zásadami, meditací atd. v celostním pohledu na pacienta. Jde o harmonizační léčbu, která nejen pracuje s bioenergií zvanou tradičně čchi, ale vyžaduje i proaktivní přístup pacienta ke zdraví a životu. Filozoficky vychází z monistické teorie, která praví že svět je jeden, ale je polárně orientován. Tyto 2 protiklady – jin a jang - existují ve vzájemné rovnováze. Nemoc je pak, nerovnováhou mezi nimi, nerovnováhou mezi strukturou (jin) a pohybem, energií (jang).
Efekt akpunktury je především analgetický, homeostatický (regenerační, vegetativně normalizační), imunomodulační, psychoregulační a upravující motoriku. Přesný mechanismus účinku není zcela popsán, nicméně opírá se především o popsané mechanismy biochemické a biomechanické. Při stimulaci akupunkturního bodu, na rozdíl od stimulace mimo bod (sham akupunktura) dochází totiž k vyplavení endogenních opioidů - endorfinů, dynorfinů, enkefalinů. Dalším významným faktorem je vyplavení cholecystokininu, který má presynaptický inhibiční vliv. Uvádí se, že 10 – 15 % populace tvoří non - respondeři na akupunkturu, pravděpodobně v důsledku nízké hladiny cholecystokininu v těle. Relativně nově popsaný a v ČR detailně zdokumentovaný (práce MUDr. Stodůlkové, Zlín) je biomechanický widing, čili tah za fascii po jejím navinutí na akupunkturní jehlu. Fascie a pojivová tkáň obklopuje široké spektrum mechanoreceptorů a nocisenzorů. Widing pak prokazatelně způsobuje přestavbu pojivové tkáně a tím zejmě způsobuje déletrvající změny (zpravidla 3 a více měsíců) po provedené akupunktuře. Klinicky je dále patrný lokálně spasmolytický účinek po uvolnění jehly.
Metoda užívá stimulaci přeně určených míst (bodů) na kůži, které vykazují zvláštnosti morfologické jako např. ztenčená epidermis, větší množství nervových zakončení, nahromadění svalových vláken, tak i biochemickofyzikální - vyšší koncentrace žírných buněk, vyšší teplota a metabolismus, snížený ohmický odpor k preventivním, léčebným a diagnostickým účelům. Léčba je jednak kauzální u funkčních poruch, jednak symptomatická. Nejběžněji je dráždění akupunkturního bodu (AB) prováděno jehlou. Dráždění je prováděno do pocitu čchi, což je pacienty popisováno jako pocit tupého rozpínání v hloubce na jehle, případně pocit plnosti či brnění na jehle. Zvláštní pocit čchi má i terapeut, který vnímá právě „uchopení jehly“ pojivem a navinutí na fascii. Dnes se užívají nejčastěji jednorázové jehly z inertních kovů, různé síly (nejčastěji 0,1 - 0,4 mm), délky a provenience.
Magnetopunktura
Mechanická stimulace
- přetlak (akupresura, aplikace např. semínekVakárie)
- podtlak (baňkování)
Elektromagnetická stimulace
- jehlování
- elektrická stimulace neinvazivně sondou např. pomocí acu-pen
- elektrická stimulace invazivně přes jehlu a přes např.TENS
Tepelná stimulace
požehování (moxa)
Chemická stimulace
- farmakopunktura – mesocain, kolagen
Světelná, zvuková stimulace
Prakticky se často používá kombinace jednotlivých technik a ošetření se provádí u akutních onemocnění denně, chronická je třeba ošetřit jednou za 1-2 týdny. Obvyklý počet sezení je 5-10 v rámci jedné kůry. Reakce na akupunkturu se projeví nejčastěji do 24 hodin po aplikaci. Po první aplikaci se však může objevit přechodné zhoršení potíží, na které je třeba pacienta upozornit.
V léčbě je možno užít celotělovou akupunkturu. Zde se body nacházejí v drahách probíhajících nejčasstěji paralelně s podélnou osou těla (meridiány) kraniokaudákním směrem i směrem opačným. Každá dráha je v tradičním smyslu cestou energie čchi a krve a je přiřazena jednomu orgánu (např. žaludek, plíce). Lze však pracovat i s tzv. mikrosystémy, tedy místy, kam se lidské tělo projikuje. Nejčastěji se využívá ušní mikrosystém (= aurikuloterapie), ale existují i mikrosystémy plantární, palmární, cerebrální a jiné. V určitých případech je vhodná kombinace korporální akupunktury a některého z mikrosystémů.
Akupunktura je indikována především u
algických stavů, akutní i chronické
spasticit
funkčních onemocnění – motorických (parézy), orgánových (vředová choroba gastroduodena, astma, hypertenze, dráždivý tračník, dysmenorea, inkontinence a jiné), centrálních (postkomoční stavy, epilepsie, deprese, úzkostné stavy, dětské mozkové obrny)
imunobiologických poruch
ve všech případech, kdy konvenční metody selhaly nebo-je-li farmakoterapie kontraindikována
Naopak kontraindikována je u hemofilie a akutních psychóz, zvláštní opatrnosti je třeba při jiných krvácivých stavech. Kontraindikována je aplikace jehel do nádorově změněné či ozářené tkáně, do pupku a mamil. Relativní kontraindikace je vždy tam, kde by účinek akupunktury zastřel obraz probíhajícího nediagnostikovaného onemocnění (bezvědomí nejasného původu, akutní příhody v dutině hrudní a břišní, syndrom kaudy apod.) Některé body a postupy jsou kontraindikovány během menses a gravidity. Hůře účinná je při celkové hormonální terapii (onemocnění štítné žlázy, kortikoterapie), cukrovce či abúzu analgetik, alkoholu a drog.
Akupunktura patří prakticky celosvětově k nejčastěji používaným léčebným metodám. Podle National Health Interview Survey (NIHS) provedeného v roce 2007 ve Spojených státech 1,3 % dotazovaných udalo, že v posledním roce bylo léčených akupunkturou. Bolesti muskuloskeletálního aparátu zaujaly 7. místo mezi deseti nejčastějšími diagnózami.
V naší algeziologické praxi patří mezi nejčastěji ošetřené „diagnózy“ cefalea, cervikokraniální a cervikobrachialní syndrom, lumbalgie bez iradiací i s iradiacemi do dolních končetin, polytopní vertebrogenní algický syndrom, gonalgie a algie kloubů obecně. Mezi další často ošetřované (a na akupunkturu dobře reagující) onemocnění patří spasticity a řečové poruchy po cévních mozkových příhodách, neuralgie trigeminu, atypické bolesti obličeje, postherpetické neuralgie a algomenorea.
Účinnosti akupunktury se věnovala a věnuje řada klinických studií často s rozporuplnými výsledky.
National Center for Cmplementary and Integrative Medecine (NCCIM), dříve NCCAM, přináší závěry dosud publikovaných studií k jednotlivým bolestivým stavům.
Cervikalgie
Publikované studie udávají dobrý léčebný efekt. Počet těchto studií je však malý a pouze s omezeným počtem pacientů (Trinh, 2006). Pozdější studie potvrdily efekt akupunktury u chronických cervikalgií (Vickers, 2012)
Bolesti hlavy, migréna
Studie využití akupunktury v léčbě bolestí hlavy vesměs vypovídají o jejím dobrém účinku. Odpůrci namítají, že studie nejsou dobře designované (Melchart, 2005; Coyetaux, 2005; Griggs 2006; Enders 2007). V roce 2009 však přehled randomizovaných studií prokázal účinnost akupunktury v redukci intenzity i četnosti záchvatů migrény, stejně tak se potvrdil dobrý efekt v léčbě tenzních bolestí hlavy (Linde, 2009) V roce 2012 pak na základě metaanalýz NCCIM uzavírá, že akupunktura je opodstaněnou metodou léčby bolestí hlavy různého původu. Z našich klinických zkušeností bolesti hlavy různé etiologie jsou onemocněním vůbec nejlépe reagujícím na akupunkturní léčbu.
Menstruační bolesti
Byla publikována jen 3 review dosud zveřejných studií. Závěrem starších prací je, že akupunktura může být v léčbě menstruačních bolestí účinná v porovnání s placebem, sham akupunkturou či užitím nesteroidních antirevmatik. (Proctor, 2002; White, 2003, Witt, 2008). Poslední systematická review na Cochrane databázi z roku 2016 potvrzuje, že k zásadnímu vyjádření schází dostatek publikovaných dat.
Bolesti při revmatoidní artritidě
V roce 2010 Chocrane databáze revidovala 2 studie se závěrem, že akupunktura nemá žádný efekt na snížení CRP, snížení počtu oteklých kloubů, omezení analgetik, celkové zlepšení kvality života pacientů s revmatoidní artritis. Nicméně počet studií i jejich kvalita je naprosto nedostatečná pro vyjádření obecnějších závěrů.
Bolesti bederní páteře
Podle doporučení American Pain Society a American College of Physicians (2007) je akupunktura alternativní metodou, která u non – responderů na klasickou léčbu může být účinná. Je výhodná v kombinaci s klasickou léčbou, pi vzájemném porovnávání účinnostiu obou metod jsou výsledky nejednoznačné (Chou 2007; Eisenberg, 2007; Furlan, 2005; Manheimer, 2005). Pozdější metanalýzy potvrdily příznivý efekt akupunktury u chronických lumbalgií (Vickers, 2012)
Bolesti při osteoartritidě
Metaanalýza z roku 2012 uzavírá, že akupunktura je užitečná a vhodná metoda pro léčbu bolesti při osteoartritidě. Autoři si také všímají statisticky významného rozdílu mezi aplikací akupunktury a sham akupunktury, která potvrzuje, že akupunktura je účinější než placebo. Statisticky významný a klinicka relevantní benefit se ukazuje též u léčby osteoartritidy periferních kloubů (Langhorst, 2010)
Zmírnění nežádoucích účinků onkologické léčby pacientů
Větší množství studií i metaanylýz potvrzují efekt akupunktury v léčbě nežádoucích účinků provázejících onkologickou léčbu, především v úlevě od návalů horka u pacientek s karcinomem prsu a výrazným antiemetickým efektem akupuntury (Wang XP, 2018). Naproti tomu pro potvrzení efektu akupunktury u potlačení únavy provázející onkologická onemocnění je třeba dalších studií (He XR, 2013)
Fibromyalgie
Review z roku 2013 v Cochrane databazi zahrnující metanalýzu 9 studií shledává jen mírnou či nízkou evidenci pro užití akupunktury v léčbě bolestí a únavy u osob trpících fibromyalgií. Závěr se tak shoduje s již dřívějším tvrzením NCCAM, že akupunktura není vhodnou metodou léčby fibromyalgie (Assefi, 2005; Harris 2005, 2006; Mayhew, 2007), což je v souladu i s naší klinickou zkušeností.
Souhrnně lze říci, že i ze striktního a nekompromisního pohledu EBM (evidence based medicine = medicíny založené na důkazech) je akupunktura v řadě diagnóz metodou s prokazatelným efektem. Její účinnost potvrzují velmi dobré zkušenosti lékařů i pacientů. Akupunktura je miniinvazivní, netraumatizující, s minimem nežádoucích účinků i kontraindikací navíc ekonomicky únosná. Přináší komplexní terapii pacienta, neboť nezřídkakdy při léčbě konrétních potíží (bolestí) pacienta dochází k úpravě dalších symptomů a obtíží, typicky zlepšení poruch spánku, zažívacích obtíží, úprava inkontinence, menstruačního cyklu atp. V době stále narůstajícího počtu chronicky nemocných vyžadujících nejen multidisciplinární, ale především celostní přístup lékaře má akpunktura své dnes již snad nezpochybnitelné místo.